Karkulka :o) - Články

Něco končí...

Tue, 16 Nov 2010 09:18:20 +0100

Něco končí a něco začíná....

Končí můj život tady na blogu. Nebudu psát, že je mi to líto, nebudu slibovat, že se jednou vrátím a nebudu brečet a všechny prosit o odpuštění, protože odcházím.

Blog je jedna etapa mého života, ale posouvám se dál. Otevírají se mi nové dveře a čekají mě nové začátky někde jinde. K tomu taky patří, že jiné dveře musím zavřít.

Stejně už to není to, co to bývalo kdysi. Zlaté časy blogu, kdy aktivně blogovala Cecile, Maruška a Naftalin jsou dávno pryč.

Strávila jsem tu hezké chvíle. Ale teď je budu trávit jinde a s jinými lidmi. A co je hlavní ? V REÁLNÉM životě a světě. A to je ten důvod, proč jsem se rozhodla zavřít zrovna tyto dveře....

Sbohem. A nashle v reálu, svět je malý. Hodně štěstí do života Vám všem, kteří tohle (pře)čtete.

Karkulka

Třináctka a španělské víno

Thu, 23 Sep 2010 21:36:08 +0200

Nedávno jsem jako každým rokem navštívila s kamarádkou tradiční jarmark v našem městě. Chodím tam odjakživa a nikdy si to nenechám ujít. Není to sice žádná obrovská akce, ale pro mou osobu to stačí.

A jak už to tak bývá, každý rok si předem říkám : nebudu utrácet za blbosti, nebudu utrácet za blbosti.... A jako každý rok to samozřejmě ani letos nevyšlo.... :-D

Ovšem! Výjimečně se mi mé investice v některých oblastech skutečně vyplatily! Zakoupila jsem si totiž los v tombole. Místní "losovadlo" je vlastně obyčejné dřevěné kolo s dokola napsanými čísly od jedničky do padesátky, které stačí popostrčit a samo se roztočí. Pak už jen zbývá čekat, které číslo ručička nahoře ukáže. Losy s čísly prodávají děti (známí pořadatelů) po deseti korunách za kus. A jak jsem již naznačila, rozhodla jsem se investovat 10 Kč,- a něco vyhrát. Zrovínka se rozdávaly láhve s nějakým vínem ze Španělska a já dostala bláznivý nápad - totiž, vyhrát to víno, vyfotit si ho a nalepit si tu fotku na skříňku do školy. Kamarádka souhlasila, stačilo tedy vybrat to "osudné číslo".

Nemusela jsem pro něj ovšem chodit daleko. Jednoznačně jsem zvolila třináctku a dotázala jsem se malé, roztomilé holčičky, zda jí ještě má. Holčička překvapeně zamrkala svýma modrýma očima a namítla, že třináctku nikdo nechce a tak s ní ani nehrají, jelikož několik let nepadla.

Vzdorovitě jsem prohlásila, že chci jen a jedině třináctku a věnovala jsem jí oslnivě-děsivý, rozkazující úsměv (na úsměvy já jsem machr). Holčička nakonec svolila, otočila se, chvíli hledala a nakonec se zdárně vrátila s třináctkou v ruce.

Stála jsem tedy společně se svou kamarádkou u tomboly, odhodlaně jsem čekala na začátek "točení" a věřila jsem si. A světe div se. Padla třináctka !!!

Vyhrála jsem jsem bílé, španělské (a dost pochybné) vínečko. Navzdory všemu. Život je krásný.

Bombičkové pero a jiné kuriozity

Tue, 07 Sep 2010 18:45:23 +0200

Když tak uvažuju sama nad sebou a spojuju si svou osobu s gympláckou kvartou - tedy posledním ročníkem našeho "nižšího" gymplu, říkám si, že jsem vlastně abnormální exot.

Už jenom když se proplétám mezi svými spolužáky, kteří běžně měří 170-180 cm. Abyste totiž rozuměli, se svými 163 centimetry tam občas...no... lehce nezapadám. Je pravda, že podobné výšky jako já dorostlo i několik dalších jedinců naší třídy,stejně však.....

Jednou z dalších věcí je, že nosím ve škole normální papuče. Většina lidí v našem ročníku nosí tenisky, boty na podpatku a podobné. Občas v létě se mi taky nechce přezouvat, ale přece jen je většinu času nosím. Jsem na to zvyklá a je mi to pohodlnější.

Ostatní věci se mi moc nechce rozebírat, o jedné Vám sic přece jen musím říct. Píšu totiž stále bombičkovým pérem. Přesněji řečeno - tím ,,stále'' myslím už od první třídy základní školy. Nikdy mě nenapadlo to změnit. V pouzdře mi samozřejmě odpočívá i pár klasických propisek, kdybych neměla náhradní bombičky.

Své péro však využívám nejvíce. Má své kouzlo. Nedokážu to dost dobře vyjádřit slovy. Je to zkrátka takový dobrý pocit, že všechno se na světě (který spěje rychlostí blesku) ještě neobměnilo a nějaký zapadlý blázen z Kvarty B pořád píše bombičkovým perem. Ikdyž pak občas mívá ruce celé od inkoustu, nebo se inkoust z některých lesklých papírů snadno a rychle smaže. Stalo se to pro mě jistým obyčejem, či zvykem, zkontrolovat každý den doma stav inkoustu v bombičce, popřípadě ji vyměnit.I při psaní je to rozdíl. Ten inkoust se mi jednoduše líbí víc než inkoust z propisky.

Já vím, že jsem blázen. Třeba mě to časem přejde. Fotografie samozřejmě původu mého s mým perem :) ;-)

Slunečnice

Tue, 31 Aug 2010 11:05:58 +0200

Poznámka k fotografii : Jak už to každým rokem bývá, pomalu nastává konec léta a některé květiny odkvétají, zatím co jiné jsou ještě rozkvetlé a v plné kráse .Jednou z květin, které jsou teď nejhezčí jsou slunečnice. Tyto květiny mě odjakživa fascinují. Jednak svou výškou (taťka má slunečnice velké 2 metry!) a také svou jednoduchou krásou a užitkem. Slunečnice dokáže kdejakou zahradu zkrášlit více, než jiné květiny.

Tahle fotka není úplně povedená - listy se lehce ohýbají větrem a květina není vyfocená celá, ale mně se zkrátka z toho záběru líbí. Mám slunečnice vyfocené nejméně milionkrát v lepších pozicích, ale tahle fotka mě zkrátka něčím zaujala. Nedokážu tak úplně říct čím. Zkrátka se mi líbí.

Místo focení : zahrada

Datum focení : konec sprna 2010

Autor : Jistě že já ;-)

_{Tato fotografie je stejně jako všechny ostatní v této rubrice mým dílem. Proto Vás snažně prosím, pokud si tuto, nebo jinou fotografii z rubriky chcete skopírovat, napište do komentářů krátký vzkaz typu "kopíruju si tohle foto" + uveďte adresu svého blogu (a samozřejmě pak v článku uveďte zdroj). Nechci Vás kontrolovat, ale mít přehled o tom, kam moje fotky putují :) Díky.}

ČS má talent ?

Mon, 30 Aug 2010 11:01:21 +0200

Byla jsem opravdu moc zvědavá, jaký tento pořad bude. Občas jsem totiž na youtube sledovala lidi z Got Talentu a někteří byli vážně skvělí.

Včera večer jsem si proto krátce po osmé zapla televizi a napjatě jsem čekala, až pořad začne. Opravdu jsem si počkala, protože začal snad až ve čtvrt na devět, ne-li později.

Začátek nebyl nijak triumfální. Bez jakéhokoliv úvodu rovnou pustili "talenty". Je fakt, že někteří lidé, kteří účinkovali opravdu talent měli. Třeba paní, která za jízdy na kole dělala na řídítkách stojky a tak podobně.

Ale jinak to byla vcelku nuda. Moderátoři zatím nic moc nepředvedli. Rozhodně se ještě mají co učit. Porota není špatná, Jan Kraus se do soutěže jako porotce opravdu hodí. Je objektivní, vtipný a výstižný. Lucie Bílá je opravdu temperamentní člověk, což se zde dost projevuje. Na jednu stranu je mi sympatická tím, že se nebojí dát na jevo své pocity. Občas mě ale štve, připadá mi, že to až moc prožívá. Třeba když tam byl iluzionista, který dělal, jakože se řeže a zraňuje se, ale ve skutečnosti to byla jenom iluze. Lucii to natolik děsilo, že neustále pištěla, ječela a schovávala se za papíry. To mi přišlo přehnané. Navíc toho člověka pak svým hlasem neposlala dál, ikdyž jeho iluze byla perfektní. Později nad tím přemýšlela a uznala, že udělala chybu. Jeho to ale do soutěže už nevrátí. Pak je tam ještě třetí porotce Jaro Slávik. Tohoto pána vůbec neznám a nevím, co jinak dělá a čím se živí. Jako porotce je asi nejpřísnější a nejzásadovější. Myslím, že si ale ve své pozici také vede vcelku obstojně.

Je to však celé nějaké nemastné, neslané. Něco tomu chybí.

Celkový dojem z Československo má talent je tedy promě dobrý, průměrný. Což neznamená že je skvělý, nebo výborný, ovšem ani že je špatný. Je to pořad takové střední kvality. Úplně dobrovolně si ho nepustíte. Musíte na něj mít náladu, případně ho pustíte, pokud v televizi nic jiného není.

Ale je možné, že se ještě zlepší. Co já vím. Každopádně mě tak trochu sklamal. Očekávala jsem od něj víc.

A co vy ?

PS : Konkurenční copyright Talentmanii jsem pustila jen na chvíli, ale nezaujala mě a tak jsem ji vypla. Mareše totiž moc nemusím.

Kouzlo tmavých brýlí

Thu, 19 Aug 2010 09:54:11 +0200

Jedna věc, kterou mám na létu ráda je nošení tmavých (nejlépe černých) slunečních brýlí. Kromě toho, že mi dovolují normálně fungovat i za extrémně slunných dnů mají ještě jednu skvělou výhodu.

Máte-li na sobě tmavé brýle, nikdo jiný kromě vás netuší, kam váš pohled směřuje. Tuto skutečnost využívám zejména při jízdě v autobuse, nebo tramvaji. Nevím proč, ale ráda pozoruju ostatní lidi a přemýšlím co jsou zač a kam mají namířeno. Občas zachytím i kousek jejich neverbální komunikace.

Nadmíru zajímavé je srovnávat lidi stejného věku - například třicetiletého pána v elegantním obleku s malým kufříkem a přibližně stejně starou paní s vlasy spletenými co malých copánků, barevným šátkem na hlavě a květinových šatech stylu hippies. Sednou si vedle sebe a upřou na sebe krátký, zkoumavý pohled. Pak se odvrátí a většinou jeden z nich obrátí oči vsloup nad zjevem toho druhého.

Tyto krátké okamžiky občas sleduju. Je to úsměvné.

A možné pouze s tmavými brýlemi. Tedy, pokud nechcete být neuctiví ;-).

Jak to jen nazvat ?

Tue, 03 Aug 2010 19:40:07 +0200

Možná (spíš snad) jste si všimli, že tento blog již nějaký ten týden zeje prázdnotou a nový článek pořád nikde. Asi jste si už říkali, co se stalo majiteli tak hrozného, že zapomněla na celý blogový svět a nic na svůj blog nepřidává.

Skutečnost je taková, že někdy v únoru se nám pokazil počítač a nešly mi přidávat články na blog. Než se nám to podařilo spravit, uběhly asi dva, možná tři měsíce. A já jsem si zkrátka nějak běhěm těch pár měsíců zvykla žít bez blogu. Najednou mi to psaní už ani nechybělo.

Když nám počítač zase začal fungovat a vše bylo OK, nějak už jsem si na blog skoro ani nevzpomněla. Měla jsem spoustu jiných starostí a zájmů a moc se mi nechtělo přidávat nové články. Pak přišel konec šk. roku, kdy jsem se stále učila a pak ten sladký čas jménem prázdniny. A dnes, když jsem byla s Naftalínkou na bazéně nějak padla z ničeho nic řeč o blogu.

A jak vidíte, nyní píši tento článek. Nevím, zda se k blogování plnohodnotně vrátím. Zvykla jsem si za tu dobu žít bez blogu a musím říct, že se mi po něm nijak zvlášť nestýskalo. Blog ovšem určitě nezruším a budu se snažit něco tady občas přidat. Asi ne každý den, ale třeba jednou za týden by se to podařit mohlo.

Tak co, berete mě zpátky ? ;-)

Opuštěný hrad

Sat, 23 Jan 2010 11:53:27 +0100

Název : Opuštěný hrad

Datum : 2.5.2009

Autor : JÁ kdo jiný ?

Místo stvoření : Hukvaldy

Poznámka : Graficky upraveno v programu Picassa.

Proč se nám zdají sny ? A co to vlastně je ?

Tue, 15 Dec 2009 17:38:18 +0100

Rozhodla jsem se Vás seznámit s principem a základním významem snů.

Spáněk je nezbytnou součástí našeho života. Díky němu naše tělo odpočívá, ikdyž mozek dál pracuje - na snech.Sny zabírají asi jednu čtvrtinu našeho spánku. Takže pro průměrného člověka to jsou zhruba dvě hodiny.

Sny jsou vlastně takovým obrazem našeho nevědomí. Jen pro vysvětlení - nevědomí je část vašeho já, kam odsouváte všechny společensky nevhodné myšlenky, tajná přání, nebo obavy. Do nevědomí nemáme sami nikdy přístup. A dá se říct, že spánek je jediný prostředek, jak zjistit, co se ve vašem nevědomí odehrává.Nejčastěji se ve spánku promítají naše tužby a obavy, popřípadě věci, které si neuvědomujeme.

Abyste mohli zjistit, co znamená sen, který se Vám zdá - tedy co Vám chtělo nevědomí "sdělit" musíte se podívat do snáře (např. i na internetu jsou snáře),

ale je vhodné brát výklad s rezervou. Výklad snů hodně záleží na životní situaci i na přesném "znění" snu.

Mimochodem - každému, úplně každému člověku se každou noc zdají sny. Ti, co tvrdí že ne, si je zkrátka nepamatují. Popřípadě pro ně nejsou tolik důležité, aby pronikly do vědomí.

Pokud se Vám zdají noční můry, ve vašem životě je něco v nepořádku. Dám Vám také radu, kterou uvádějí odborníci - pokud se Vám zdá o nějaké příšeře, je lepší se jí postavit, než jí utíkat. Nevím sice proč, ale tvrdí to hodně psychologů.

A co říct na závěr ? Snad jen to, že Vám přeji, aby se Vám zdály jen samé "dobré" sny :)

Rovnátka

Wed, 09 Dec 2009 15:30:06 +0100

Na dnešní den jsem čekala dlouho. Proč ?

Mám zdravé zuby, ale některé bohužel trošku křivé, proto mne zubařka kdysi dávno poslala na ortodoncii. Pak jsem tam dlouho chodila a nedávno mi ortodontka oznámila, že potřebuji rovnátka. Dnes mi je nasadili.

Musím uznat, že to pro mě nebylo moc příjemné, protože mi to nasazovali asi dvě hodiny. Naštěstí to nebolelo. Dokonce jsem si mohla vybrat i barvu zámečků (takový čtvereček, který je na každém zubu, to celé je pak spojeno drátkem). Vybrala jsem si růžovou, ikdyž to není moje oblíbená barva, ale v té chvíli mi to přišlo jako dost dobrý nápad.

Pravděpodobně mi nebudete věřit, jenže já jsem zkrátka moc ráda, že ty rovnátka mám. Alespoň mě to donutí si pravidelně čistit zuby (měla bych si je nyní čistit po každém jídle). A ve výsledku budu mít rovné, bílé zuby. Sice to bude 2-3 roky trvat, ale mně to nevadí.

Rovnátka má navíc skoro každý můj kamarád, či spolužák. Není to tedy nic neobvyklého.

Jen doufám, že mě to nezačne bolet, jak mi zatím všichni slibují...

Konečně prosinec

Tue, 01 Dec 2009 19:08:24 +0100

Konečně nastal měsíc, na který jsem se dlouho těšila. Totiž prosinec. Připadá mi, že v prosinci je všechno jiné, hlavně protože je ve vzduchu cítit vánoční atmosféra. Všude už jsou reklamy na Vánoce, lidi kupují stromky a dárky, venku bývá sníh, všude je výzdoba a spousta dalších věcí. Bohužel je za mnou teprv první den tohoto úžasného měsíce, takže se ta atmosféra teprve rýsuje.

A mimochodem, obzvlášť dobrá motivace ve škole je to, že za tři týdny jsou vánoční prázdniny, když nepočítáte pondělí 21.12. a úterý 22.12., kdy se dle mého názoru stejně nebude učit, je to skutečně krátká doba.

Ach jo, já se tak těším.

Packa

Sun, 29 Nov 2009 18:26:21 +0100

Ahoj !

Jmenuju se Packa a narodila jsem se 6.10. Od pátku mám novou paničku, která mě má moc ráda a má ze mne velkou radost.

Jsem docela malá, bílá, kudrnatá fenka s velkým srdcem a krásnýma očkama. Jsem velmi chytrá, učenlivá a společenská. Ještě neumím štěkat a když se mi něco nelíbí, kňučím. Strašně ráda se mazlím, pokaždé se vyvalím na záda a chci aby mě panička drbala na bříšku.

V noci spím sama v předsíni, ve svém pelíšku se spoustou hraček a jsem šikovná, protože už nekňučím a nepláču kvůli mamince. Sice jsem první noc vzbudila paničku v jednu ráno a ona si se mnou musela hrát, abych zase usla, ale naštěstí jí to až tak nevadilo a já už jsem jí to od té doby neudělala a někdy si v noci hraju sama a potom zase usnu.

Panička se mnou chodí ven třikrát denně. Když jsme byly venku poprvé, moc jsem se vylekala, protože z ničeho nic vyběhl z nějakého domu obrovský pes, který vrčel a štěkal a běžel přímo ke mně. Naštěstí se panička zachovala duchapřítomně a vzala mě do náručí, ikdyž ten pes štěkal dál a dokonce po paničce začal skákat (což jí nebylo příjemné, možná se bála více, než já).

Vidíte, že ačkoliv jsem ještě malá, jsem schopna mnoha věcí, které lidem kolem mě dělají radost. Jsem ráda, že mě mají rádi a já mám ráda je.

Packa

Žiju, aniž bych měla nějaký vzor. Je to chyba ?

Tue, 24 Nov 2009 11:07:47 +0100

K napsání tohoto příspěvku mě inspiroval článek v jistých novinách. Tyto noviny totiž uspořádaly projekt, jehož cílem je zveřejňovat názory studentů. Samozřejmě že článek vždy otisknou jen těm nejlepším.

Téma mě však tentokrát skutečně velice zaujalo. Autor psal o vzorech, jaké si současná mládež dává. (Samozřejmě teď nemyslím vzory barev ;-))

Autor ve svém článku naznačoval, že každý teenager by měl mít svůj vzor. Že mě toto tvrzení překvapilo, by bylo umírněné vyjádření mé reakce.

První otázka, která mě napadla byla PROČ. Já žádný vzor nemám a žiju. Mohu o sobě s čistým svědomím tvrdit, že jsem slušná a dobře vychovaná a snažím se svědomitě plnit své povinnosti. Nevidím žádný důvod v tom, snažit se někoho napodobovat, nebo uctívat. Věřím sama sobě a dokážu posoudit, jak bych se měla chovat.

Existuje spousta puberťáků, kteří si za své vzory určují ubohé hvězdičky "showbyznysu", které se rychle rozsvítí a zase rychle pohasnou. Nechci jmenovat, protože seznam těchto jmen by se sem snad ani nevešel. Tyto hvězdičky často nemají nic jiného, než dobré kontakty.

Na druhou stranu existují i rozumnější lidé, kteří si za vzory dávají skutečné osobnosti, které jsou opravdu něčím zasloužilé a jsou jistou morální hodnotou. Těmto lidem nezbývá než vzkázat tichý souhlas. Protože jedině jim tento vzor může k něčemu prospět.

A co bylo vlastně smyslem tohoto příspěvku ? Sdělení, že je pořád lepší žít bez vzoru, než se vzorem, který by se jím ani neměl nazývat.

Já tak žiju 14 let a nevidím sebemenší důvod, proč bych to měla měnit. Vy snad ano ? Čekám na Vaše odpovědi v komentářích...

Nekontrolovaný běh

Sat, 21 Nov 2009 10:03:25 +0100

Po delším čase se ve mě přihlásila o slovo poetická část mého já

a stvořila tuto zmatenou báseň...Nic moc vím...

V lůžku svém ležím,

ve snu však běžím.

Divokým krajem,

loukou i hájem.

Cítím stud rosy,

bzučí tu vosy.

Pozor si dávám,

naráz však padám.

Zima se mnou třese

a už nejsem v lese.

Na koberci sedím,

co se stalo, nevím...

Snad se Vám zamlouvá víc, než mě. Čekám na vaše reakce v komentářích.....

Budu mít pejska

Fri, 20 Nov 2009 09:59:44 +0100

Vlastně už jsem ho měla mít před rokem. Ale tenkrát jsme s mamkou usoudily, že až někam pojedem, nebude se o něj mít kdo starat. Zabývaly jsme se tím jen malou chvíli....

A tak jsem myslela, že psa mít nikdy nebudu a vše je beznadějné.

Ale nedávno se mě kamarád z legrace ptal, zda nechceme kočku, že nám udělá cenu. Tak jsem se opět napůl žertem zeptala mamky. A jaké to bylo překvapení, když se začala zajímat, co že je to za plemeno, jaký má charakter a za kolik by bylo...

Jsem člověk, co umí využít situace vždy ve svůj prospěch. Přišla jsem tedy s tím, že nechci kočku, ale chci psa.

Z jednoho prostého důvodu. Pes je prostě větší kamarád. Ne nadarmo se říká, že je pes nejlepší přítel člověka. Pes Vás má rád, chce s vámi pořád být, má radost jestliže s ním kamkoliv jdete na procházku, pokaždé na Vás čeká, než se vrátíte domů. A má Vás rád. Vlastně je to další právoplatný člen rodiny, jsou s ním starosti i radosti.

A přesně to jsem chtěla. Víte, hodně lidí mého věku chce být spíš samo. Ale já ne, já se občas cítím sama. A ne vždycky můžete jít za přáteli. A doma ? Doma jsem většinou taky sama. Žijeme s mamkou samy dvě. A ona je taky často utahaná z práce a ........

Prostě už se strašně těším. Našla jsem štěně na inzerát přes Avízo. S chovatelkou jsem domluvená, že je jedno, jestli to bude holka nebo kluk, chci spíš klidnější povahu. Ona obratem odepsala, že jsou klidné tentokrát všechny a vybrala pro nás kluka.

To je skvělé, chtěla jsem kluka. Mimochodem, bude se jmenovat Ňufík Pufík. Šílené jméno, protože jsem ho vymyslela já. Chtěla jsem něco originálního, co nikdo nebude mít. No, jsem spokojená. Přesně za týden pro něj jedeme.

Nedokážete si představit, jak se těším.

Jednoho z těch dvou budu mít za týden doma :)

Vzdali byste se počítače, mobilu, nebo televize ?

Mon, 16 Nov 2009 18:37:50 +0100

Všichni je používáme dnes a denně. Ale napadlo vás někdy, jaké by to bez nich vlastně bylo ?

Třeba taková televize.

Tu lidé znají v poměru k počítači a mobilu docela dlouho. Málokdo dnes doma nemá televizi, že ?

Myslím, že bez televize bych byla schopná přežít jakýkoliv čas. Sice se na ní občas dívám, ale kdyby teď někdo přišel a řekl mi : "Už nikdy se nikdy nebudeš dívat na televizi" a byla by to pravda, asi by mě to moc nemrzelo.

Horší by to bylo s počítačem.

Vlastně by to bylo dost špatné už jenom kdyby zrušili internet. Ač na něm netrávím hodiny denně, mám ho ráda. Využívám hlavně tzv. "jiný způsob komunikace mezi přáteli" (třeba FB). Nebo vstřebávání informací a různých zajímavostí (např. z Novinek.cz). Proto bych se internetu vzdávala nerada. Ale pořád bych seuměla vzdát, narozdíl od...

...Mobilu, nebo telefonu !

To jsou podle mého názoru jedny z nejdůležitějších věcí, co se techniky týče, které existují. Zachránily již spoustu životů. Pomocí telefonů jsme s danou osobou v kontaktu 24 hodin denně. Možná namítnete, že s internetem je to podobné, ale internet dnes ještě opravdu nemá každý. Počítač navíc nemůžete brát s sebou kamkoliv se Vám zachce, ale mobil ano. Ikdyž už má dnes hodně lidí internet v mobilu, stále se lze podle mého názoru více spolehnout na mobil jako takový.

Prostě telefonu bych se vzdát opravdu nechtěla. Sice volám a smskuji zřídkakdy, ale člověk nikdy neví, co se může stát.

A co vy ? Která z věcí by se Vám opuštěla nejsnadněji ? Pište komentáře...

Když venku prší...

Sat, 07 Nov 2009 17:04:11 +0100

Dneska venku celý den pršelo a taky tam byl odporný smog. Zkrátka bylo jedním slovem hnusně. Zůstala jsem proto doma a louskala ořechy. A nalouskala jsem jich docela dost. Sice to bylo zdlouhavé a dost pesimistické, protože jsem měla pocit, že ořechů ale vůbec nepřibývá, nakonec jsem jich však vylouskala kupodivku fakt dost. No jo, akorát mě teď bolí ruce :)

Není jich zrovna málo, co ? :-)

Konečně jsou tady - jedinečné a nezapomenutelné....

Thu, 29 Oct 2009 19:10:15 +0100

Není úžasné procházet se jen tak ulicemi mezi kupami nádherně zbarveného listí a dýchat vůni

prosáklou vlhkostí posledních dnů ? Často se jen tak procházím a nechávám tiše plynout své myšlenky. Je to skvělá očista od stresu a každodenní rutiny. Zvlášť, když přemýšlím o věcech, na které jindy není čas.

Není báječné mít zase pár dní možnost jít spát pozdě v noci a vstát až v půl deváté ?

Není příjemné setkat se s přáteli a smát se s nimi, až Vám smíchy vytrysknou slzy ? Zejména když cestou zpět nemusíte přemýšlet nad tím, kolik věcí se ještě do zítřka musíte stihnout naučit, protože jste s nimi byli.

No, zkrátka - není skvělé dělat věci, na které jinak nemáte čas ?

Miluju prázdniny... a zvlášť tyto, protože jsou jedny z mála, které mám tu možnost si náležitě užít.

Buchta s lentilkama, kakaem a srdíčkama

Wed, 23 Sep 2009 20:37:39 +0200

Ahoj, hlásí se vám Naftalin. Asi se ptáte proč... Nu, na můj blog o dnešním pečení psala Karkulka a na její píšu tedy já.

Začalo to tak... Ve skautu jsme my starší dostali takovou knížečku s různými úkoly(stezka země). Spolu s Kerol jsme našly úkol, ve kterém se píše, že musíš upéct něco "nového". A tak jsme se rozhodly, že přineseme do skautu naši "úplně úžasnou" super buchtu. Sešly jsme se u mně a daly se do příprav. Nakonec jsme těsto důkladně promíchaly a aby to bylo "lepší" a ještě víc "super" daly jsme do něj lentilky z kostíků, asi tunu kakaa a navrh jsme to posypaly cukrovými srdíčky. Když vtu někdo z dola zazvonil, Kerol šla otevřít, protože já jsem měla plné ruce práce. Za chvilku už někdo klepal na dveře, tak jsem se překonala a šla otevřít. Když tu v obýváku vidím Míšu... Lekla jsem se a po vteřině, když jsem to pochopila, začala ¨jsem se strašně chechtat. Přitom jsem si lehla na zem a Míša se prozměnu zase lekla mě. No, takže jsme se zasmály a plech s buchtou šouply do trouby. Než jsme plecháč zase vytáhly, pokecaly jsme. Potom už se blížilo k šesté a tak jsme se rozloučily a holky odešly domů. Jinak buchty už mám nakrájené a přichystané v dózách na zítřek do skautu. Ptala jsem se taťuldy, jestli je máme pocukrovat a prý ne, jsou už i tak moc sladké a dobré. Takže uvidíme, jestli budou naše úplně nejvíc super buchty chutnat i ve skautu.

Toť vše od Naftalína. Mějte se fajn a snad Vám tu někdy ještě napíšu. Užijte si podzim.

P.S.: Kdyžtak někdy později pošlu Karkulce fotky a ona je tu přidá.

Co by jste dělali, kdybyste měli kouzelný prsten ?

Mon, 21 Sep 2009 16:53:20 +0200

Absurdní nadpis. Ale čtěte dál.

Měli jsme takový úkol do Občanky. Totiž, vyplnit jakýsi dotazník o sobě. Některé otázky byly skutečně zajímavé, zvlášť ta poslední. Totiž - jak byste naložili s prstenem, který by Vám mohl splnit jákákoliv dvě přání ? To není lehké rozhodování, pravda ? Já jsem uvažovala předlouho.

A Tak se ptám Vás, co byste si přáli ? Sice je to soukromé, ale tady na blogu se neznáme a tudíž je to jedno. Zkuste se zamyslet. Co byste udělali, kdybyste jste se hned teď měli rozhodnout ?

Čekám na vaše odpovědi v komentářích ;-)

_{zdroj obrázku}